Pamatujete si, kdy přesně jste viděli něco podobného? Nikdy? Obdivuji vás a chtěla bych být stejná. Nebo dnes? Před hodinou, pár minutami? Tak to jsme na tom podobně. Tohle slovo pomalu začíná řídit naše životy. A proč? Proč jsme pořád on-line?
Nejsou to brusle (in-line) ani to není nějaká anglická fráze s významem být na čáře. Znamená to připojení a nejčastěji právě k internetu.
Když se zamyslím, většina lidí je připojena celý den.
Já taky, ráno zapnu mobil, zkontroluju rozvrh, jestli mi někdo nenapsal a běžím na autobus. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že už i v MHD máme WI-FI, naštěstí mi nefunguje. Znovu se tedy připojím na internet až ve škole, když podvádím při písemce a „googlím“ si odpovědi. Doma popadnu knížku, nebo sluchátka, ale internet mám stále zapnutý.
Jsem on-line, i když na telefonu ani nic nehledám. Věřím, že ostatní to mají podobně. Neustále kontrolujete zprávy, počet „lajků“ na Facebooku a srdíčka na Instagramu. YouTube bzučí a vám chodí upoutávky na další a další videa. Na které se máte kouknout dříve? Nebo vám v kapse štěbetá Twitter. Nebo Snapchat, Messenger a desítky dalších otravných okýnek. Je těžké říct jim ne, že?
Napadlo vás někdy zkusit být celý den off-line? Bez internetu, bez připojení a proč ne i bez mobilu? Někdy to nejde. Jak vysvětlit šéfovi nebo rodičům, že jsem nebrala telefon, protože jsem celý den off-line? Zkuste to, vytáhněte kabel ze zástrčky, vždyť i my jsme k přístrojům připojeni a vláčíme s sebou ten provaz celý den.
Nebojte se, zdá se to těžké a nepředstavitelné. Říkám vám: běžte do toho. Neomezujte se, ale myslete na ten provaz, nebo už s sebou vláčíte celý řetěz? Zkuste to někam dotáhnout a odložte mobil na poličku, zamkněte do skříně a zamávejte mu. Popadněte in-line brusle a nechte své přátele z Facebooku. Ať si přečtou, že vy jste naposledy on-line před 24 h.
